pátek 30. prosince 2011

Drátenický Pulitzer

Není všechno zlato, co se třpytí. Ne všechno, co vyhraje nějakou cenu, je dobré/kvalitní. Ohledně literatury asi došlo k podobné situaci, jako když Barack Obama dostal Nobelovu cenu za mír. Konkrétně mám na mysli novelu Paula Hardinga Tinkers (česky Tuláci), která získala Pulitzerovu cenu za literaturu za rok 2010.

Než se pustím do samotné knihy, zastavil bych se u českého názvu knihy. Zdá se mi, že se opět projevila česká specialita "mrvení názvů", která se nejčastěji vyskytuje u filmů. Český význam slova tinker je dráteník. Dráteník je i  povolání jedné ze dvou hlavních postav. O toulání, tulácích apod. nepadne v knížce ani slovo. Takže asi tak :-(

Jak jsem se vlastně k téhle knize dostal? To jsem takhle jednou brouzdal mezi knížkama po Amazonu a zaujala mě knížka, která vyhrála Pulitzera a stála příjemných $5 (cca 100,- Kč). Měla pouhých 192 stránek - to slupnu jako malinu. Jak jsem se mýlil...

S přestávkama jsem četbou strávil asi čtyři měsíce. Nechtělo se mi do čtení, bylo to utrpení. Neustále jsem sledoval, kolik ještě zbývá do konce. Nevzdával jsem to, říkal jsem si, že tam přece musí být něco skryto. Možná že je, ale já jsem to nenašel. Čím podle mne kniha nejvíc trpí, je absence dostatečně robustní dramatické konstrukce, která by unesla/utáhla byť tak krátký útvar. Zkrátka, příběh nefunguje. Nemá dobrou stavbu.

Za zmínku určitě stojí jazyk. Novela je psána velmi krásnou angličtinou (což je možná důvod, proč se zapomnělo na "vyprávění"). Občas jsou zde dechberoucí popisy - zejména musím ocenit scénu stěhování doktorova domu. Ale jako celek to prostě nefunguje.

Pulitzerova cena je jistě kvalitní ocenění a určitě stojí za to se podle něj orientovat. Ale někdy prostě šlápnou vedle.

úterý 27. prosince 2011

A cappella metal

Hned na úvod video:


A cappella metal. Mazec, co? Na tohle jsem narazil náhodou při brouzdání po YouTube. Když jsem před lety slyšel poprvé Apocalypticu, líbilo se mi, jak písně od Metallicy "unesly" nástrojovou transformaci (cellový kvartet). Tehdy to bylo nové a zajímavé. Dnes už je to trochu nuda.

A cappella kapela :-) Van Canto zkusila něco podobného - všechny nástroje, kromě bicích nahradila lidským hlasem. Časem to už tak zajímavý nebude - takový revival. Ale teď je to zábava.


Musím přiznat, že hlasově jsou Van Canto disponovaní dobře. Zejména bych vypíchnul rockově příjemný sólový zpět, hlasovou wah-wah ekvilibristiku a samořejmě rytmiku (rakkatakka dandan). A taky výběr repertoáru - je příjemné si zavzpomínat s (metalovou) klasikou (pro ty neznalé, od shora dolů: Metallica, Manowar, Iron Maiden).

Van Canto - Fear of the Dark