sobota 31. března 2012

Klub rváčů

Je to už pár let, co jsem viděl film Klub rváčů. Dodneška si z něj pamatuju famózní závěrečnou scénu. Co si budu pamatova z knížky Fight Club (Klub rváčů)? Moc toho asi nebude.

Knížka to není špatná. Bohužel, trpí jakousi "jednorázovostí". Celou četbu mne mrzelo, že kvůli filmu, který jsem viděl dřív, jsem už dopředu věděl, jaký je vztah mezi dvěma hlavníma postavama - vypravěčem a Tylerem Durdenem. Tím ovšem vyprchá hodně z kvality příběhu.

Další, co mne z knihy celkem výrazně minulo, je její generační zaměření. Kdybych ji četl cca ve dvaceti, pětadvaceti, asi by mě to dosti oslovilo. Takhle mi to přišlo hodně nihilistické. Což sice chápu, ale nestotožňuju se s tím. Už holt nejsem mladý rozlobený muž.

Závěr filmu už jsem zmiňoval, takže i v knize jsem se těšil na bravurní pointu. Želbohu, nepřišla a abych pravdu řekl, závěr mě dost zklamal. Při prvním čtení jsem vlastně nepochopil, co se stalo, tak nějak to vyšumnělo do ztracena. Až teprve, když jsem četl doslov a následně se k závěru podruhé vrátil, mi došlo, co se odehrálo.

Z předcházejících odstavců to vypadá, že nestojí za to knihu číst. To bych zase něřekl. Sám jsem jí ve svém Amazoním čtenářském deníčku dal 4 hvězdičky z 5. Je výborně napsaná a vystavěná (kromě toho závěru). Jenom jsme si nějak nesedli v čase.

Pár citátů, které jsem si zatrhnul v Kindlu:

"A nebyl jsem jediný otrok svého zahnízďovacího instinktu. Lidi, které jsem znal, kteří vysedávali v koupelně s pornografií, nyní vysedávali v koupelně se svým katalogem nábytku z IKEA."

"Můj táta každých šest let založil v novém městě novou rodinu. To není ani tak rodina, jako že spíš rozjel frenčízu."

"Telocvičny jsou přeplněný chlápkama, co se snaží vypadat jako skutečný chlapi. Jako kdyby být chlapem znamenalo vypadat tak, jak říká nějaký sochař nebo umělecký ředitel."

Žádné komentáře:

Okomentovat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.