Mám za sebou svého druhého "Cormaca" a jsem nadšený. Jsem tak nadšený, že mám chuť si přečíst všechno, co napsal. Zvolil jsem (nejspíš nezáměrně) zajímavou strategii - čtu jeho knížky chronologicky od konce. Začal jsem The Road (Cesta), pokračoval No Country for Old Men (Tahle země není pro starý) a čeká mě The Border Trilogy (Hraniční trilogie).Titul samotný je, samozřejmě, jak u nás, tak ve světě, zpopularizován hlavně výborným filmem bratří Coenů. Dnes, pět let po premiéře (2007), si stále mnoho lidí pamatuje postavu sociopatického nájemného vraha Antona Chigurha v podání excelentního Javiera Bardema (to byl ten chlápek s kyslíkovou lahví napojenou na jateční pistoli).
Chigurh (s podobnou, až zaměnitelnou výslovností jako anglicky sugar - cukr) je zvráceně famózní a ústřední postavou i v knize. Byť, jak je u McCarthyho zvykem, se nedozvíme mnoho o jeho motivaci a vůbec kontextu jeho života. Jako protiváha tohoto iracionálního zla vystupuje v knize starý šerif (ze staré školy) Tom Bell, který pamatuje, či zná z vyprávění pionýrské začátky místní země (texaské mexicko-americké pohraničí). Šerif do příběhu vstupuje jednak jako vypravěč - kdy každá kapitola je uvozena buď jeho vzpomínkami, nebo filozofováním nad stavem současného světa - a dále jako jedna z postav, popisovaná z pohledu třetí osoby. Třetím do páru a spouštěčem a katalyzátorem děje-tragedie je pak svérázný, lakonický vietnamský veterán Llewelyn Moss.
Jednou ze zajímavých rovin knihy, která vůči sobě staví tři hlavní postavy, je i srovnání různých válečných generací - jednotlivé ničivé konflikty jsou prezentovány skrze navrátilé veterány - druhá světová válka (šerif Bell), válka ve Vietnamu (Moss) a drogová válka (Chigurh). To že se mimo jiné (a jaksi mimoděk) každá z postav stává zrcadlem prožitého konfliktu, svědčí o McCarthyho genialitě.
Jelikož jsem četl v angličtině, nedá mi to, abych se nezastavil u jazyka, jímž je kniha napsána. McCarthy je proslulý svým úsporným vyjadřováním. Nepoužívá rozlišování mezi popisem a přímou řečí. Specificky pro angličtinu pak nepoužívá apostrofy pro vynechání písmen a důsledně používá neurčitý člen a i tam, kde by gramaticky správně mělo být an. V textu se také často vyskytují zkrácené a slangové výrazy, se kterými si můj The New Oxford American Dictionary slovník v Kindlu neví rady. Nicméně člověk si na tato specifika rychle zvykne a čte se to báječně.
Zakončím pár citáty, které jsem si v knížce zvýraznil:
"Stačí velmi málo, vládnout dobrým lidem. Velmi málo. A špatným lidem nelze vládnout vůbec. Anebo pokud lze, nikdy jsem o tom neslyšel."
"Myslím, že někdy lidé chtějí raději špatnou odpověď, než vůbec žádnou odpověď."
"Bylo to, jak mi jednou řekl jeden hráč (basketbalu), že když má nějaké drobné zranění, které ho otravuje, obtěžuje, tak hraje lépe. Udržuje to jeho mysl zaměřenou na jednu věc, místo na sto jiných."
"Jsou dva druhy lidí, kteří nepokládají mnoho otázek. Ti jedni jsou příliš hloupí a ti druzí to nepotřebují."
