Královna rockabilly. Single malt

Nedávno jsem se díval na film Wild Target (mám slabost pro britské komedie a speciálně pro Billa Nighye). Příjemná záležitost. V titulcích jsem zbystřil. Mayhem. Nějaká Imelda May. Hm. Nažhavil jsem internet a byla z toho láska na první poslech a pohled.

Čím mě Imelda uchvátila? V první řadě svým zjevem :-) Na světě je dneska spousta revivalů, ale málokdo vypadá tak malebně jako fanoušci a muzikanti rockabilly. Nicméně tenhle post je hlavně o muzice, takže... Imelda je hlavně famózní zpěvačka s výborným repertoárem.

Zajímavé je, že Imelda není z Ameriky, jak by každého na první pohled napadlo. Imelda je z Irska! Možná právě ten zaoceánský odstup jí umožnil uchopit rockabilly s odstupem a moderně. Pokud si poslechnete její poslední desku Mayhem, je tam všechno co má ve správném rockabilly být - zběsilé houpavé tempo, akustický kontrabas a obrovská "intergalaktická" echa (pro nemuzikanty, představte si zvuk rokenrolu zahraný v prázdném obilnářském sile ;-)

Zároveň jsou aranže a zvuk natolik současné, že kdo nemá aspoň trochu znalost hudební historie, tak by nejspíš asi nepoznal, že jde o retro. Imelda doposud vydala dvě desky. V roce 2008 desku Love Tattoo, která je taková "rockabilly sevřenější" a v loňském roce (2010) výbornou (a hudebně barevnější) Mayhem. Právě na této desce je vidět Imeldino "reprodukční" rozpětí - pěknou barvu má její křičený zpěv jako ve vypalovačkách Mayhem a Psycho, naopak něžná je v baladě Kentish Town Walz a melancholicky-bolestně patetická v jazzově bluesovém kousku Too Sad to Cry.

Imelda si postupně získává i světové renomé - o její spolupráci s Jeffem Beckem jsem již psal. Takže už se samozřejmě těším, až přestane obrážet britské kluby a přijede někdy k nám. Živě to určitě budce stát za to.

Chození v písku

Jeff Beck je prostě génius. Netřeba nosit dříví do Athén a sovy do lesa. Náhodou jsem se však dostal k věci, která Jeffovo umění posunuje do úplně jiných sfér a jak říkají angličané, it blows my mind. Zkrátka hledal jsem si nějaké informace o Imeldě May (o které určitě něco napíšu) a narazil jsem na tohle:

Na začátku je Jeffovo famózní sólo (všimněte si té pravé ruky!!). A pak přijde na pódium Imelda jako královna, začně zpívat... a zbytek už se nedá popsat. Já u toho vždycky brečím jako želva. Taková je to síla!

Bezútěšná cesta

Dočetl jsem svého prvního Cormaca McCartyho - Pulitzerovou cenou oceněnou The Road (Cesta). Jde o velmi hutnou a depresivní vizi post-apokalyptického světa, který postihla nezmiňovaná globální katastrofa. Čtenář se neustále setkává pouze s jejími důsledky - všudypřítomný černý popel, zuhelnatělá a léty vysušená lidská těla, kostry zvířat, mrtvé stromy, rozpadající se města.

Tímto ponurým prostředím, s přicházející zimou, putuje ústřední dvojice - bezejmenný Muž a Chlapec, směřující z vnitrozemí na jih, k moři, kde by mělo být příznivější podnebí. Těžko říct, jak je chlapec starý, svět před katastrofou si nepamatuje/nezná, zároveň od katastrofy mohlo uběhnou (odhadem) maximálně deset let.

Největším problém našich poutníků je jídlo. Jsou neustále závislí na nalezení konzervované potravy dřív, než umřou hladem. Je to jeden z důvodů jejich putování - všechna místa, kterými prochází už byla mnohokrát prohledána jejich předchůdci a najít ještě nějaké neobjevené zásoby je velmi výjimečné. A konzervované jídlo je jediná možnost - všechny rostliny a stromy jsou uschlé a žádná zvířata nežijí.

Druhým důvodem pro neustálé putování jsou zbylí přeživší lidé. Lidskost se ze světa vytratila, nedostatek jídla často vede ke kanibalizmu, ozbrojení lidé se stávají otrokáři apod. Naši dva poutníci se snaží dodržet, co si kdysi slíbili - že zůstanou těmi dobrými. Ale je to těžké. Dát slepému starci u cesty plechovku jídla? Stejně nejspíš brzy umře hlady a nám bude chybět... Zejména Chlapec je zde morální instancí a je pro něj těžké smířit se s realitou. Muž bez Chlapce by nejspíš morální zásady rychle ztratil.

Kromě podmanivého popisu reálií (určitě si to čtěte v teple, za světla a s dostatkem jídla po ruce ;-) jsou jedním z triumfů knížky lakonické rozhovory mezi Mužem a Chlapcem (vůbec celý styl textu je velmi minimalistický):

"Můžu se tě na něco zeptat?"
"Ano. Samozřejmě."
"Umřeme?"
"Někdy. Teď ne."
"A stále jdeme na jih."
"Ano."
"Takže nám bude teplo."
"Ano."
"Okay."
"Jak okay?"
"Nic. Jen okay."
"Bež spát."
"Okay."
"Zhasnu lampu. Je to v pořádku?"
"Ano. To je v pořádku."
"Můžu se tě na něco zeptat?"
"Ano. Samožřejmě, že můžeš."
"Co bys udělal, kdybych umřel."
"Kdyby's umřel, tak bych chtěl umřít také."
"Tak abys mohl být se mnou?"
"Ano. Abych mohl být s tebou."
"Okay."

Jako varování pro milovníky happy-endů se sluší uvést, že novela nekončí šťastně. Rovněž se nesluší prozrazovat konec, tak snad jen naznačím, že na konci, v posledním odstavci se skrývá malá, možná naděje.

Anvil! Může kovadlina dojmout?

Věřili byste tomu, že existuje kapela, o které se pochvalně vyjadřuje Lars Ulrich (Metallica), Scott Ian (Anthrax), Lemmy (Motörhead), Slash (Guns N' Roses, Velvet Revolver), či Tom Araya (Slayer) a pravděpodobně jste o ní nejspíš nikdy neslyšeli? Ano, je to tak - ta kapela se jmenuje Anvil a přiznám se, že já sám jsem o ní věděl pouze to, že existuje (existovala) a nikdy jsem ji neslyšel. Můj zájem o ni vzbudil až dokument Anvil! The Story of Anvil.

Dokument začíná sugestivně: "V létě 1984 některé z největších rockových skupin měly společné turné po Japonsku. Scorpions, Whitesnake, Bon Jovi. Všechny tyhle kapely prodaly miliony desek. Kromě jedné... Anvil.", podkresleno originálními záběry z japonského koncertu. Střih. Padesátiletý Lips (zpěv, sólová kytara) rozváží po Torontu dodávkou obědy.

Dokument popisuje tehdejší (2006) stav kapely, kdy hrají v torontských klubech pro pár desítek posluchačů a živí se příležitostnými pracemi. Nicméně stále mají rádi (svoji) hudbu, hrají (nikdy se nerozpadli) a věří, že se jim podaří znovu uspět. Náhle se jim naskytne šance jet turné po Evropě - největší za posledních 20 let, nicméně po slušném začátku (Swedish Rock Festival) se turné postupně mění v katastrofu, hlavně zásluhou neuvěřitelně diletantské manažerky. Mmj. je zde také jedno ošklivé extempore z Prahy (to se člověk zase jednou zastydí, že je Čech).

Aby bylo jasno, kluci z Anvil nejsou žádní neumětelové - Robb Reiner je velmi slušný bubeník o kterém s úctou mluví Lars Ulrich (bubeník Metalliky) a Lips je výborný kytarista (Lemmy kdysi Lipsovi nabídl místo kytaristy v Motörhead) a dobrý rockový zpěvák (občas mi připomíná Roba Halforda). Prostě ale nějak neměli štěstí.

Po zkaženém turné je dalším tématem snímku nahrávání nové desky, které provázejí podobné peripetie. Finále snímku je pak návrat na festival do Japonska a vy se přistihnete, jak klukům držíte palce, aby jim aspoň jednou něco vyšlo.

Film je z hlediska stavby velmi dobře a autenticky natočený - až se nechce věřit, že nejde o hraný dokument. Kluky z kapely si prostě zamilujete. A i když třeba nemáte rádi metal, tak když kapela v závěru rozjede pecku Metal on Metal, určitě si budete podupávat do rytmu.

Když se vrátím zpátky k titulku tohoto postu, tak podle novinářského pravidla implikuje otazník v titulku zápornou odpověď. Sám za sebe ale musím říct, že mne příběh kluků z Anvil dojal. A i když to zní jako klišé, tak když Lips v závěru říká "muzika přetrvá věčně, to je to umění a to je ta nejdůležitější věc", tak víte, že je to pravda.

Anvil - Metal on Metal

Charley je pes!

Dočetl jsem svoji první knížku v angličtině. Tím myslím knížku beletristickou - ty odborné už čtu léta. Díky schopnosti Kindlu zobrazovat (výkladový) slovník přímo ve čteném textu se mi "stalo", že jsem knížku neodložil po pár přečtených stranách, ale celou ji přečetl.

Největší problém u papírových knížek v angličtině vždycky byl, že neznámá slovíčka bránila člověku se začíst a neustálé hledání nebo vypisování slovíček na později je pracné a člověka to přestane bavit. Proč se mi podobná věc nestává u odborných knížek? Inu, protože počítačová literatura má ustálenou doménu slov, která se člověk za ta léta naučil a ten zbytek se dá pochopit z kontextu. Naproti tomu u beletrie, co autor to jiný styl a jiná množina slov. No a Kindle tenhle problém elegantně a technologicky příjemně vyřešil.

Jak už jsem zmiňoval v předešlém postu, první (beletristická) e-knížka, kterou jsem si koupil byla Travels with Charley (Toulky s Charleym) od Steinbecka. Steinbecka jsem měl vždycky rád a ty základní věci jsem od něj v češtině přečetl. Nicméně Charley se mi stále nějak vyhýbal. Poprvý jsem se s ním setkal na střední škole, kde jsem v hodině angličtiny četl úryvek, který mě zaujal a dodnes si ho pamatuju (a jsem rád, že jsem ho po letech v knížce rozpoznal). Od té doby jsem si chtěl Charleyho přečíst, ale podařilo se mi to až nyní. Co mě překvapilo - a z úryvku to nebylo zřejmé - že Charley je pes! Ano, Steinbeck cestoval po Americe se svým psem.

Téma knížky je mi blízké - šedesátiletý Steinbeck se vydal dodávkou po Spojených státech, aby zjistil, jaká je "současná" Amerika a Američané (ostatně podtitul knížky je Hledání Ameriky). Projížděl místa, která třicet let neviděl, kde vyrůstal, která chtěl kdysi/vždycky navštívit, apod. Na počátku cesty to byla potřeba vystoupit ze slonovinové věže uznávaného spisovatele a zjistit "pravdu" o lidech, o nichž píše. Na konci cesty pak bylo poznání, že když se člověk vydá na cestu, tak i když se vrátí zpátky, tak nikdy už není jako dřív - cesta ho proměnila (a možná už to samo rozhodnutí/potřeba odejít).

Tohle říká Steinbeck o městě, kde kdysi žil:

"My town had grown and changed and my friend along with it. Now returning, as changed to my friend as my town was to me, I distorted his picture, muddied his memory. When I went away I had died, and so became fixed and unchangeable. My return caused only confusion and uneasiness.".

Zapálit oheň

kindle /kindl/ [v. trans] Zapálit nebo založit oheň. Podnítit nebo inspirovat (emoci nebo pocit): a love of art was kindled in me. [intrans] (emocionálně) být vzrušený: She pressed on, enthusiasm kindling within her. [intrans] stát se vášnivým nebo vzrušeným: the young man kindled at once.

(přeloženo a opsáno z "šetřiče" Kindlu)

Je to co pár týdnů, co jsem si pořídil čtečku elektronických knih Kindle. A jsem s ní moc spokojený. O tom, jaké skvělé vlastnosti Kindle má, jak se ovládá a jak se z něj čte už toho bylo napsáno mnoho, takže se zaměřím spíše na sociálnější věci, které se Kindlu týkají.

Začnu tím, co je vždycky jako první protiargument - no jo, ale (papírová) knížka je prostě knížka! Částečně souhlasím. Nedávno jsem k narozeninám dostal knihu o Fridě Kahlo (mé oblíbené malířce). Má cca formát A4, barevné obrázky/reprodukce, křídový papír, atd. Pro takový typ knih Kindle rozhodně není. Ten je naopak výborný na to, co nazývám "spotřební literaturou". Tedy odborné knihy a beletrie, kterou nemusím mít v knihovně (přece jenom - když máte v knihovně Odyssea od Joyce a někdo k vám přijde na návštěvu, hned cítíte v diskuzi intelektuální převahu :-)

Že je nabídka českých elektronických knih tristní je známá věc a mění se to jen pomalu. Pokud pominu knihy zdarma, našel jsem jen jeden český obchod, kde se dají koupit knížky v Kindle formátu: WKnihy. Nabídka je malá, ale snad se časem rozroste. Jiná česká vydavatelství vsadila na buď formát PDF nebo epub, (což by nevadilo, protože je lze převést), ale bohužel bez výjimky používají DRM :-( Fuj a hanba!!

Takže Kindle je, dle mého názoru, zatím hlavně pro anglicky čtoucí čtenáře. A zde mne Kindle nadchl - nikdy jsem nepřečetl anglickou knihu (beletristickou, odborné čtu běžně). Vždycky jsem ji po pár stránkách odložil, protože těch slovíček, co jsem neznal bylo moc a přestalo mě to bavit. Ovšem s Kindlem a jeho vestavěným (výkladovým) slovníkem se čte jedna radost. Už jsem přelouskal půlku Travels with Charlie (Toulky s Charliem) od Steinbecka a jednu povídku Black Swan (Černá Labuť) od Bruce Sterlinga. A těším se na další.

Avizoval jsem tu sociálnost, takže pro dvě výše zmiňované knížky dávám k dispozici svoje zvýrazněné pasáže (rozkliknout preview).

High tech tango v Praze

Na den Vítězného února (25. 2.) zavítá do Prahy jedno ze dvou nejvýznamnějších electrotango uskupení - Gotan Project, aby tady představili svoji novou desku Tango 3.0. Koncert se koná v divadle Archa, cena lístků je trochu vyšší. Bohužel, budu tou dobou na dovolené, takže mi tato významná událost unikne, ale co - to je život.

Pokud by byl někdo na vážkách, které že to je to další (ze dvou nejvýznamnějších) uskupení, tak je to samozřejmě Bajofondo.